Český červený kříž je národní společností Mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce na území České republiky, jako pokračovatelkou v tradicích Československého červeného kříže založeného dne 6.2.1919, v souladu s ustanovením Ženevských úmluv, předcházet a zmírňovat utrpení, chránit zdraví a úctu k lidské bytosti, podporovat mír mezi národy, nečinit žádných  národnostních, rasových, náboženských, třídních ani politických rozdílů, je nezávislá a základem  její činnosti je dobrovolná služba  členů zaměřena na poskytování pomoci bez očekávání zisku, čímž se přihlašuje k základním principům hnutí Červeného kříže -  HUMANITA, NESTRANNOST  NEUTRALITA,  DOBROVOLNÁ SLUŽBA,  JEDNOTA  SVĚTOVOST

           24. června roku 1859 hledal ženevský bankovní úředník /nar.8.5.1828 /Dunant Henry u italského Solferina po bitvě mezi  Francouzi a Rakušany císaře Napoleona III, aby mu pomohl v jeho obchodním podnikání, ani mu nenapadalo, že tato cesta na bojiště dá zcela nový směr jeho dalšímu životu. Přišel do městečka Castiglione, které bylo shromaždiště šesti tisíc raněných vojáků, co zde spatři,l bylo otřesné. Péče o raněné byla nedostatečná a mnoho raněných bylo ponecháno svému osudu. Místo vyjednávání s císařem s několika ženami narychlo zřídil dobrovolnou ošetřovatelskou službu a pečoval o všechny bez rozdílu národností. Pro jeho světlý cestovní oblek byl nazýván „muž v bílém.“

Po návratu do Ženevy vylíčil utrpení války a bídy v knize Vzpomínka na Solferino, která vyšla v roce 1862, další humanitní snahy Dunantovy, které byly v roce 1864 korunovány uzavřením Ženevských úmluv.

            Na svou stranu získal lékaře Louise Paula Appia, pozoruhodný byl jeho návrh, aby platným odznakem dobrovolných zdravotnických pracovníků byla bílá páska s červeným křížem, která se měla nosit na paži, aby se uctila země, jež hostila zakladatelskou organizaci/znak Švýcarska s obrácenými barvami.

V roce 1901 norský parlament uděluje Henry Dunantovi nejvyšší ocenění – první Nobelovou cenu míru, umírá v Heidenu,  v útulku osamělý a zahořklý, v 82 letech dne 30. října 1910 – nejdůležitější dílo jeho života, jež zmírňuje lidskou bídu ve všech časech a místech se znakem červeného kříže, zůstává trvale spjato s jeho myšlenkou.

Za účasti 26 zástupců ze 16 zemí byla roku 1864 uzavřena konvence, jež si získala celý svět a dostala historické jméno Ženevská úmluva

Platí čtyři Ženevské úmluvy  1. – o zlepšení osudu raněných a nemocných v polních armádách

2. – o zlepšení osudu raněných, nemocných a ztroskotaných příslušníků ozbrojených sil na moři

3. – o zacházení s válečnými zajatci

4. – o ochraně civilních osob za války

Rozsáhlou činností Českého červeného kříže je zdravotní výchova jak dospělých, tak i mládeže, aby se mohli účinně podílet na ochraně před nemocemi a úrazy a na upevnění svého zdraví